[485 bis r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceváš nebeský[122]nebeský] navíc oproti lat., + caelestis var. z nebe dá ducha dobrého prosícím sebe.“
L11,14 A bieše Ježíš[123]Ježíš] navíc oproti lat., + Iesus var. vymietaje diábelstvie a to bieše němé. A když vyvrhl bieše diábelstvie, mluvil jest němý. A divili sú sě zástupové. L11,15 Někteří pak z nich řekli sú: „V Belzezubovi, kniežeti diábelství, vymietá diábelstvie.“ L11,16 A jiní pokúšejíce, znamenie z nebe hledáchu od něho. L11,17 On pak, když uzřel jest myšlenie jich, řekl jest: „Všeliké královstvie v sobě rozdělené opuštěno bude a dóm na dóm padne. L11,18 Ač pak[124]pak] + et lat., nemá var. diábel proti sobě sám rozdělen jest, kterak stane královstvie jeho? Nebo pravíte v Belzezubovi vymietajíce mě diábelstvie. L11,19 Ač pak já v Belzezubovi vymietám diábelstvie, synové vaši v kom vymietají? Protož oni súdce vaši budú. L11,20 Ale když v prstu božiem vymietám diábelstvie, zajisté přišlo jest v vás královstvie[125]královstvie] kraloſtwie rkp. božie. L11,21 Když silný oděnec ostřiehá sieni své, v pokoji jest všecko[126]všecko] ea lat., omnia var., čímž vládne. L11,22 Když pak silnější jeho přijda, přemohl by jeho, všicknu braň jeho otejme, v kterúž doúfáše, a lúpeže jeho rozdá. L11,23 Ktož nenie se mnú, proti mně jest, a ktož nesbierá se mnú, rozptyluje. L11,24 Když nečistý duch vyšel by od člověka, chodí po miestech suchých, hledaje odpočinutie, a nenalezna řieká: Navrátím se do domu mého, odkud vyšel sem. L11,25 A když přišel by, nalézá jej chvoštišti učištěný a okrášlený. L11,26 Tehda jde a přijímá sedm jiných duchóv s sebú horších sebe a všedše bydle tam. A bývají poslednie člověka toho horšie prvních.“
L11,27 Stalo sě jest pak, když to řekl bieše, vyzdvihši některaká žena hlas z zástupu, řekla jest jemu: „Blažený břich, kterýž tě nosil jest, a prsi, kteréž ssál jsi!“ L11,28 A on vece: „I ovšem, blažení, kteříž slyšie slovo božie a ostřiehají jeho.“
L11,29 Zástupóv pak sběhujících sě, počal jest řéci: „Pokolenie toto pokolenie zlosynské jest, znamenie hledá, a znamenie nebude [b]označení sloupcedáno jemu, jediné znamenie Jonáše proroka. L11,30 Nebo jakožto byl jest Jonáš znamenie Ninivistkým, takť bude i syn člověka pokolení tomuto. L11,31 Královna polednie vstane v súdu s mužmi tohoto pokolenie a potupí je, nebo přišla jest od končin země slyšeti múdrost Šalomúnovu, a aj, viece nežli Šalomún tento. L11,32 Mužie ninivitští vstanú v súdu s pokolením tiemto a potupie je, nebo pokánie činili sú k kázaní Jonášovu, a aj, viece nežli Jonáš tento.“
L11,33 „Nižádný světidlnice rozžéhá a v skrytosti pokládá ani pod kbelem, ale na sviecen, aby kteříž vcházejí, světlo viděli. L11,34 Světidlnice těla tvého jest oko tvé. Ač oko tvé bylo by prosté, všecko tělo tvé světlé bude. Ač pak zlosynské bylo by, také tělo tvé temné bude. L11,35 Protož viz, aby světlo, kteréž v tobě jest, tmy nebyly. L11,36 Protož ač tělo tvé všecko světlé bylo by, nemaje některé strany temností, bude světlé všecko a jakožto světidlnice blesku osvietí tě.“ L11,37 A když mluvieše, prosil jest jeho některaký zákonník, aby obědoval u něho. On[127]On] navíc oproti lat. pak všed, sědl jest.
L11,38 Zákonník pak počal jest v sobě rozmýšleje řéci: „Proč neumýval by se před obědem?“ L11,39 I vece pán k němu: „Nynie vy, zákonníci, což zevnitř jest čieše a mísy, učiščujete, což pak vnitř jest u vás, plno jest dránie a nepravosti. L11,40 Blázni! Však kterýž učinil jest, což zevnitř jest, také to, což vnitř jest, učinil jest. L11,41 Avšak což zbývá, dávajte almužny, a aj, všecko čisté jest vám. L11,42 Ale běda vám zákonníkóm, jenž desátkujete mátu a rútu a všecko zelé, a pomíjiete súdu a lásky božie. Toto pak musilo jest učiniti sě a onoho neopúštěti. L11,43 Běda vám zákonníkóm, jenž milujete prvnie stolice v sbořiech a pozdravovánie na tržišti. L11,44 Běda vám, jenž ste jakožto hrobové, kteříž neukazují se, a lidé chodiece svrchu nevědie.“ L11,45 Odpověděv pak některaký z zákona dospělcóv, vece jemu: „Mistře, toto pravě také nám protivenstvie činíš.“ L11,46 A on vece: „I vám, zákona dospělcóm, běda,
